Co je to odpovědnost

25. 08. 2016 Helena Kurzweilová

Čeho se to tedy lidé tak děsí? Odhaduji, že vlastní zkreslené představy o významu a obsahu slova odpovědnost. Děsí se vlastního způsobu myšlení, které je často deformované velmi neproduktivním způsobem.

Také toužíte po tom mít tým tvořivých lidí, kteří přirozeně přijímají odpovědnost? Manažeři si velmi často stěžují, že lidem chybí odpovědnost. Nezřídka se stane, že po otázce: “Tak kdo si to vezmete na starost?” se rozhostí hluboké ticho a manažer má oprávněný dojem, že v místnosti osaměl. Čeho se to tedy lidé tak děsí? Odhaduji, že vlastní zkreslené představy o významu a obsahu slova odpovědnost. Děsí se vlastního způsobu myšlení, které je často deformované velmi neproduktivním způsobem. Samotné slovo ODPOVĚDNOST naznačuje, že podstata se skrývá ve schopnosti odpovídat, tedy reagovat na podněty, události, nebo okolnosti mého života. Na tom není nic závadného, Spíše naopak. Bez této schopnosti nelze spokojeně žít. Bez této schopnosti by se mohlo snadno stát, že umřu hlady na pohovce v obýváku, pár metrů od lednice, která přetéká jídlem prostě proto, že nebudu reagovat na svůj vlastní pocit hladu. Vzorec celého procesu je jednoduchý. Objeví se podnět (hlad), hlava nabídne lákavou představu voňavých řízečků, které zbyly od oběda, a tělo jde do akce, dojde do kuchyně a sní řízek. Vrátím se na pohovku a spokojeně si vrním, protože v bříšku je jako v pokojíčku (zpětná vazba). A to je vše. Celý proces, za jehož výsledek (spokojené bříško) nesu plnou odpovědnost. Nic děsivého. Stejně prosté schéma lze aplikovat na jakoukoliv situaci, tedy i tu nejtíživější pracovní záležitost. Mohu být například odpovědná za projekt, jehož cílem je vybudovat novou firemní značku. Je to na první pohled komplexnější problém, než byl můj hlad. Proto si cestu ke značce potřebuji naporcovat jako mamuta na jednotlivé řízky, které jsou právě tak velké, že mě příjemně zasytí. Co krok, to jeden řízek. Na začátku je vždy MYŠLENKA, či PŘEDSTAVA cíle a cesty k němu. Vyplatí se nejprve přemýšlet i o jednotlivých krocích, o tom, jak mě posunou k žádoucímu výsledku. Jde-li o skupinovou záležitost, potřebuji své představy probrat s týmem a z diskuse vyplynou možná další užitečné myšlenky. Pak přichází čas na AKCE. Jdu sníst řízek. Jakmile se tak stane, vyplatí se ZASTAVIT SE a uvědomit si, kam mě tento krok posunul. Kráčím směrem ke svému cílí? Jak mi pomohl vybudovat značku? Hodnotím a posuzuji UŽITEČNOST VÝSLEDKU VZHLEDEM K CÍLI. Ujišťuji se tak o tom, že jdu stále správným směrem, že neuhýbám z mé cesty. Navíc, jako bonus, získám při téhle pauze příležitost uvědomit si, co mi pomohlo udělat tento krok, co jsem se při něm naučila a můžu si tak naplno užít radost z konání. Pokud nejsem úplně spokojená s výsledkem, je na místě otázka: “Jak jinak?” Ta mě přivádí zvolna k dalšímu kroku. A takhle krok za krokem, od řízku k řízku, dojdu až na konec. Aniž mě to zatíží, sním celého mamuta. Odpovědnost je nádherný tvůrčí proces, během něhož člověk rozvíjí své jedinečné schopnosti, uvědomuje si sám sebe, svou lidskou krásu a prožívá naplno život. Každý z nás je umělcem, který tvoří obraz svého života. Tvoříme ho neustále, doma, na dovolené, v práci, mezi přáteli. Kdykoliv a kdekoliv. Odpovědnosti se tak ve skutečnosti nikdy vzdát nemůžeme, je organicky spojena s naším životem. Je to naše vnitřní svoboda, moc tvořit to, co chci mít a co chci prožívat. Odpor vůči odpovědnosti, bývá spojený se strachem z trestu v případě, že se dílo nezdaří přesně podle zadaných parametrů. Tento strach plyne z toho, že člověk přemýšlí o tom, co nechce. Z jeho spárů se lze snadno vymanit. Stačí vědomě a průběžně vést pozornost k žádoucímu výsledku, tedy před každým krokem přemýšlet o tom, jak mě posune k cíli, a po každém kroku si ověřit, jaký posun skutečně nastal. Jiný strach, který nám brání převzít odpovědnost, plyne z nejasnosti toho, za co z principu věci mohu odpovídat. Vědomí, že můj vliv sahá jen k mému myšlení, mým emocím a mému chování, mi dá klid a jistotu, že za to, jak spokojení či nespokojení, jsou ti druzí, a jak se díky tomu projevují, nenesu žádnou odpovědnost. Toto vědomí přináší lehkost do života (Kdy odpovědnost tíží). Podle čeho poznám, za co mohu přirozeně nést odpovědnost? Je to prosté. Jen za to, o čem díky přímému vlivu či moci rozhoduji.

Aktuální akce