Nenásilná komunikace

Koncept Nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga je jedním z hlavních opěrných pilířů naší práce v Koventině. Mým záměrem není psát o podstatě tohoto konceptu, ale o tom, co přinesl do mého života a v čem je nám užitečný v našem koventinském snažení. Pokud se chcete dozvědět více o konceptu samotném, pod textem najdete odkazy na knihy, které jsou nyní i v českém jazyce.

Z mé osobní zkušenosti mohu říci, že koncept v sobě spojuje ohromující komplexnost, protože je velmi užitečný a dobře uplatnitelný ve všech oblastech lidského života, a současně jednoduchost, která spočívá v jeho výchozích principech.

Přišel ke mně před lety naprostou náhodou. V nějaké knize jsem narazila na zmínku o knize Marshalla Rosenberga Nonviolent communication. Dnes už nevím, proč mě ta zmínka zaujala. Napsala jsem si jméno knihy i autora. Tenkrát ještě neexistoval její český překlad, ale podařilo se mi ji koupit na jedné zahraniční služební cestě.

Začala jsem ji číst a byla jsem ohromená. Možná se vám to také někdy v životě stalo, že jste náhle měli naprostou jistotu, že právě zažíváte něco, co vám celý dosavadní život chybělo, co jste hledali a možná jste ani nevěděli, že to silně postrádáte. Je to pocit uchvacující přitažlivosti a touhy ponořit se do té vlny překrásné energie, nechat se jí nést a už ji nikdy neopustit.

Ten pocit ve mně setrvává i po několika letech, kdy denně pracuji s principy konceptu a vnímám, jak díky němu měním postoj k sobě, k druhým lidem, ke světu a životu vůbec.

Když se ohlédnu zpět, tak vidím svůj posun od výkonově orientované, hyperpracovité a málo vědomé manažerky, která se snažila „být stále lepší“ zejména proto, že nebyla spokojená sama se sebou, že si vyčítala každou i sebemenší chybu a dělala si tak ze života peklo, k bytosti, která si je stále více vědoma momentů, kdy se aktivují staré vzorce, které příliš neslouží životu, a díky tomuto vědomí dokáže jednat jinak, v souladu se sebou a se svými hodnotami.

Ta bytost, ke které krůček za krůčkem směřuji, přijímá soucitně každý svůj projev jako vyjádření vnitřní touhy po spokojenosti. Vždy, když se mi to podaří, když jsem plně v kontaktu s vlastní vnitřní motivací, se svými potřebami, tak se dokáži se stejnou empatií dívat i na druhé lidské bytosti a přijmout s hlubokým a nepředstíraným porozuměním všechny jejich projevy. Jsou to fascinující momenty, kdy se tělem rozlévá uvolnění a ze života mizí nutkání se bránit, vysvětlovat, obviňovat, vyčítat, vynucovat si či jakkoliv jinak se bránit a bojovat. Úžasnost těchto prožitků mě motivuje k tomu, abych umění čistoty vztahu k sobě i k druhým kultivovala a rozvíjela dál, až naprosto zaplní můj život.

Změny, kterými procházím, bych nazvala „návratem k sobě.“ Zenoví mistři to obvykle popisují tak, že nádobu je třeba nejprve vylít, aby bylo možné ji naplnit tím, co v ní chceme mít. Nejprve se učím vnímat a uvědomovat si způsob, jak přemýšlím a interpretuji dění kolem sebe. Učím se oddělit sebe a svoje myšlení, abych se dokázala rozhodovat nezatíženě, bez zkreslení vlastními domněnkami, v plném kontaktu s tím, co je skutečně důležité, se svými potřebami. Věřím tomu, že právě tohle jsme naprosto přirozeně dokázali, když jsme přišli na tento svět. Proto cítím, že se vracím „domů.“

Kladu si otázku, zda je nutné jít takto krkolomně, nejprve se složitě učit přemýšlet tak, že to mé spokojenosti neslouží, a pak se to v náročném procesu zase odnaučovat, abych mohla být skutečně ráda na světě.

V Koventině se sešli lidé, kteří věří, že právě nyní žijeme v době, kdy je možné jít jednodušší cestou. Ta se netýká nás, kteří už jsme dospělí. Na nás dospělých je, abychom přijali klopýtání přes překážky, které jsme se naučili klást si přes cestu, a pozvolna toto chování změnili.

Můžeme ale vytvářet přijímající, bezpečné a partnerské prostředí pro děti v rodinách a školách. Můžeme být dětem nápomocni v tom, že jim pomůžeme zachovat si a kultivovat vztah s jejich vnitřní motivací, se světem emocí a potřeb. Můžeme jim pomoci, aby z nich vyrostli dospělí lidé, kteří mají skutečně rádi sami sebe, plně důvěřují a rozumí sobě, svým pocitům a potřebám, a díky tomu dokáží přirozeně nést plnou odpovědnost sami za sebe. Naší rolí je pomocí vlastní upřímnosti a zranitelnosti být dětem životaschopným vzorem jednání, které umožňuje vzájemnost a spolupráci.
SPOLU být, tvořit, pracovat, radovat se a žít je tím, čemu chceme na tomto světě přispět. Koncept Nenásilné komunikace nám v tom opravdu vydatně pomáhá. Může i vám. Začít můžete třeba tím že si přečtete některou z následujících knih.

Marshall Rosenberg: Nenásilná komunikace
Marshall Rosenberg: Co řeknete, změní váš svět
Serena Rust: Když žirafa tančí s vlkem
Thomas d‘Ansembourg: Přestaňte být hodní, buďte sami sebou.

Pro ty, kteří chtějí nejprve lépe tušit, co je obsahem konceptu, mám pár řádek na svém webu: http://www.kurzweilova.cz/nenasilna-komunikace

Helena

Nejbližší akce